Fénix píše

Já jo. Takovej ten polárkovej, v kelímku, jak si vezmete lžičku, sednete si někde u bazénu, hodíte kopýtka pod slunečník a sníh je během pěti minut v pupíku :-) Ale to je asi tak všechno ! O jiným sněhu mi ani nemluvte, protože na něj já mám alergii, ikdyž to moje doktorka zatím nepotvrdila a brání se i tomu, aby mi na to udělala testy. číst dál

Když se daří, tak se daří. Můžete mít naprosto úžasnej den, od rána slunce na nebi, po mráčku ani vidu, ani slechu... ačkoliv... mraky toho moc nenařvou, takže spíš jen vidu... jedna radostná událost střídá druhou, těšíte se z toho, jak vám to ten Vesmír krásně lajnuje... a pak se nestačíte ani otočit a prásk ! Kam se podělo Štěstí ? Kde je ta cesta, ta rovná, hladká, v symbióze s vašima ťápotama, kde je ten pytel šťastnejch souher ? Vystřídal ho pan Pech. číst dál

Ptali se mě : "Jak vy to vůbec vnímáte, tu naši zemi ?" a už z mýho oduševnělýho výrazu jim bylo jasný, že potřebuju tlumočníka. "No jako jak se vám tu líbí, nebo jestli vzpomínáte, jaký to bylo dřív a co říkáte na to, jak se to tu vyvíjí ?" snažili se mi vykreslit jejich zájem. "No... jak..." odpovídám znalecky. Už ten začátek ! Museli si bejt jistý, že jsou v rukách odborníka ! "No, jako já to asi radši moc nevnímám, řekla bych," culím se přiblble, protože mě učili, že nemám bejt sprostá na veřejnosti a já bych nerada dělala něco, co mě učili, že dělat nemám. číst dál

Pro všechny, kteří zde teď čekáte nějaký nový psychologický poznatky ulehčující všechny vaše výchovný snahy, předesílám, že toto není v žádným případě pokus vám v něčem poradit, nýbrž zoufalé volání SOS o pomoc a naopak - teď poraďte vy mě... ! číst dál

Můj život ubíhal celkem hladce, bez vnějších nadpřirozených vlivů a vjemů a v podstatě mi nic nescházelo. Žil jsem, jedl jsem, pil jsem, v klidu spal, o něco méně v klidu se probouzel (protože se mi nechtělo), užíval jsem si krás přírody a všech dobrých skutků, co mě denně potkávaly... až do té doby, než se k nám nastěhovala babička... číst dál

Letos nás  potkala první přímá volba prezidenta a tak jsme to měli všechno ve svých rukou. Pro mě to byly úplně první volby v životě a tak jsem byla hodně rozpačitá z toho, koho vlastně volit? Spolu s mými rodiči jsme sledovali kandidáty a přemýšleli o tom, komu dáme svůj hlas. V televizi, tisku a ostatních médiích se objevovaly názory a cíle každého z uchazečů,důvody, proč se   hlavou našeho státu má stát právě on. číst dál

Bez ohledu na to, jak jste staří, jakou děláte práci, jací jste, nebo jak vypadáte, každý máme své sny. Každý z nás by proto měl snít své sny, nebo by neměl pro co žít. Myslím si, že co se týče tohohle tvrzení, je to svatá pravda. číst dál

"Dobré ráno, paní prezidentko," slyším jakoby z tunelu. Co ? Co to zas miláček mele ? "Jaká byla vaše první prezidentská noc ?" ptá se. Co to má s hlasem ? Nutím se pootevřít jedno oko, abych zjistila, co to vymejšlí. Bože ! Co je to za chlapa ?! Ve vteřině jsem probraná a sedím na posteli v pozoru. "Co-cože ?" koktám. "Jaká byla vaše první prezidentská noc ?" opakuje s robotickým úsměvem ten divnej vetřelec. Rozhlížím se kolem sebe a mimoděk se štípnu do ruky... se mi to zdá, ne ? Asi vypadám zmateně, protože vetřelec chápavě povídá : "Oslavy byly velkolepé, že ?" číst dál

Moje babička říkávala, že muže dělá šťastným žena. Když podobná přísloví vzpomenu dnes, část žen povzdechne, že se od dob našich babiček nic nezměnilo, část si poklepe na čelo a část mne uvrhne na hranici ozdobeného posměšnou čepicí s nápisem MACHO.        číst dál

Součástí vánočních svátků slavených v křesťanském prostředí je svátek svaté rodiny. V tento den se více než kdy jindy doporučuje, aby bohoslužby navštěvovaly rodiny společně. A tak se do knězova kázání ozývají jak výkřiky dětí, které zkouší magickou ozvěnu kostela, tak také dětský smích i pláč. Častěji se to děje v tzv. živých farnostech, ale díky Bohu i za jeden takový dětský smích v téměř prázdných kostelích. Kdo zažil bohoslužbu pro rodiny, chápe, pro Vás, kdo jste nezažili, se to může stát jedním velkým doporučením, jak vyplnit vánoční svátky, pokud už by Vás nepobavili zaručení bavičové a pohádku života nepřivodili filmové pohádky. Rodina je aktuálně probíraným tématem, věčným námětem umělců i univerzálním prostředkem zlepšení společenských poměrů. Má tolik podob, kolik jich na světě je, bylo i bude. Nezbývá, než abych jí i já věnoval několik slov. číst dál

Milí přátelé ! Příběh nákupu povlečení ala jaké svět neviděl jsme opustili ve fázi, kdy uběhla 30ti denní lhůta, kdy zboží musí dorazit k zákazníkovi a nic. To jsem ale netušila, jaké povyražení mě s touto zajisté solidní firmou… no… firmou… s touto paní ještě čeká. Jelikož jsem byla několikrát tázána, jak to všechno dopadlo, nebudu ztrácet čas psaním příspěvků do diskuze a povím vám to velice ráda na našem milovaném blogu… číst dál

Tak vám nevím, nějak mě popadla mánie zkvalitnit nám spánek a už asi dva měsíce brouzdám po internetu a pátrám, kde nakoupit za skvělou cenu ještě skvělejší lůžkoviny. Tu akce, tam akce, tady tohle, támhle tohleto, no lidi - oči mi přecházely z těch vzorů a barev prostěradel a povlečení a jeden nevěděl, co dřív ! číst dál

Na stole mi svítí jen malý kousek voskové svíce, která rozhodně nezapadá do velkých technologických výdobytků. Vedle moderních komunikačních vynálezů se můj zdroj hřejivého světla jistě cítí jako chudá příbuzná, která přijela v koňském povozu do New Yorku. Probírám se králem nejlepších přátelských dialogů netbookem, jehož křídla světových sítí mě zavedla na internet. Hledám odpovědi na otázky týkající se tématu, kterému bych rád porozuměl. Stát nás oškubal, státní rozpočet prošel, ať se Stát postará, Stát bude zvyšovat DPH, státní kasa je na dně, Stát má svátek. Kdo je to ten Stát? Tolik stížností a ošklivých komentářů na někoho, o kom vlastně ani nevím, jak vypadá?! To se musí změnit! Využívám všech vymožeností moderního světa, abych našel adresu, telefonní číslo nebo ICQ či skype na pana Státa. Jednoho to hledání opravdu unaví, svíčka pomalu dohořívá a já usínám na bílé klávesnici, možná budu mít na obličeji spousty písmenek, ale….ale to nevadí…… číst dál

Když se zamyslíme nad tímhle citátem většině z nás se na tváři vykouzlí úsměv. Ne každý úsměv ale vždy vypovídá o tom, že srdce je doma. Myslím, že existuje milion úsměvů, které můžete na tváři člověka vidět. Ne vždy jsou ale upřímné, mnohdy jsou nucené a lidé se nedokáží radovat z maličkostí. Přitom je úsměv tou nejjednodušší věcí, kterou můžeme udělat pro zlepšení svého dne i dne ostatních, něco, co Vám v krátkosti řekne mnoho. Pamatuju si na den, kdy jsem byla na cestě domů ze školy. Za sebou jsem měla opravdu těžký, dlouhý den. Prostě den blbec. Potkala jsem na cestě paní s malou holčičkou s pletenými copy. Kráčely si po cestě, povídaly si a smály se na sebe. Někdy si vlastně neuvědomujeme, jak je úsměv důležitý, jak je důležité usmívat se na ty, které milujeme a tak jim dát najevo, že pro nás hodně znamenají. Proto si ani život bez úsměvů nedokážu představit. A co vy? číst dál

Kdykoliv otočím v kalendáři list na říjen, už se mi podvědomě kroutí platební karta v peněžence. Letos jsem to vzdala a řekla jsem si : Na co se budu nervovat ! Sednu a napíšu Ježíškovi ! Né pro sebe, samozřejmě, jsem už velká holka ! Ale proč by nemohl nanosit dárky, který pak já jenom jednoduše vezmu a položím pod stromeček a budu se kochat pohledem na mašličky a dětem budou zářit oči a já budu po očku sledovat, jestli je v tom barevným papíru fakt to, co jsem po Ježíškovi chtěla... číst dál

Vždy jsem toužila mít psa. Dříve jsme měli Yorkšírského teriéra, Benjíka, o kterém jsem tvrdila, že to pes není. Maminka se mě ptala „A co to tedy je?“ „Veverka“ říkala jsem jako malá v naději, že pochopí, co mám na mysli. Byl moc malý, vzteklý a i přes to, že nám byl věrným společníkem po celé roky, já snila  o dni, kdy budu mít velkého psího kamaráda. Všichni jsme ho ale samozřejmě měli rádi a dnes nám moc chybí. číst dál

Je to jen pár měsíců, co jsem dopsala autorský článek s názvem "20+ v ohrožení". Článek vypráví o tom, že vážné zdravotní problémy se vyskytují už u velmi mladých lidí. Téměř 10 let se věnuji oboru zdravého životního stylu a prevence. Během té doby jsem měla možnost hovořit se stovkami lidí o jejich zdravotních problémech a poznávat jejich osudy. Uvědomuji si nebezpečí, která číhají na každého z nás. To, co se však stalo nedávno, převrátilo můj život vzhůru nohama. číst dál

Vůbec mi to nejdřív nedocházelo, ale když si ten den převracím sem a tam a tam a sem, musím pokorně uznat, že kam se hrabou naše Dušičky na pravou nefalšovanou Ameriku a její dýně ! Černý humor kam se podívám a člověk neví, jestli se smát, nebo propadat zoufalství... číst dál

Už při cestě z letiště jsem sledovala život Indů na ulici z okénka auta. V obrovském vedru lidé pracovali na přímém slunci. Někdo prodával v obchodě, někdo připravoval tradiční indické pokrmy přímo nad rozžhaveným grilem a další nabízel exotické ovoce. Cesta byla dlouhá. Provoz v Indii byl opravdu bláznivý. Dopravní předpisy tady neplatí. Všichni troubí jeden přes druhého a každý řidič bojuje o to, aby předjel co nejvíce aut. Všechno bylo velmi odlišné. Něco, co jsem nikdy v žádné zemi či městě neviděla. Proto jsem se nemohla dočkat, až navštívím zdejší památky ale taky až poznám, jak to tady v Indii chodí. číst dál

V roce 2010 jsem se věnovala své muzice, zpívání, zatímco všechny holky lítaly za kluky a já jsem nevěděla, co na nich vlastně vidí. Večer jsem brouzdala po internetu, když mi najednou někdo napsal. Psal anglicky tak jsem neváhala a hned odpověděla, protože jsem vždy anglicky ráda mluvila. Zjistila jsem, že se jmenuje Ramandeep a že žije tisíce mil daleko - v Indii. Bylo zvláštní, jak rychle jsme se sblížili. Měli jsme si toho tolik říct a nacházeli jsme spoustu společných věcí, které máme oba rádi. Za nedlouho jsme si povídali třeba celou noc. Pamatuji si, jak hlasitě mi bušilo srdce, když jsem poprvé slyšela jeho hlas, nebo jak se mi po zádech prohnal mráz, když jsem ho poprvé viděla přes kameru. Protože jeho jméno bylo tak dlouhé, začala jsem mu říkat Remy, a to mu také zůstalo. číst dál