Miroslava Malaníková

Napsal www.fenixradio.net (») v pondělí 21. 3. 2011 v kategorii Fénixův host, přečteno: 1274×
Zaujalo mě : eetgo.cz = eet zdarma a onlineblog-fenix_6.jpg

  Miroslava Malaníková

Dnes je 6. března a my máme tu čest přivítat na Fénix Rádiu dalšího zajímavého hosta, tedy spíše „hostku“, jak Luboš pěkně poženštil. Je jí paní Mgr. Miroslava Malaníková.

Je milá už od pohledu a pozitivita z ní jenom čiší. Mimo jiné je advokátka, ale především také autorka nové a zároveň své první knihy Mise MM aneb Mesiáš přijde za sedm dní.

„Mirko, hostka, to je pěkný slovo, viď. Líbí se ti taky?“

„No, je nádherný.“, odpovídá s úsměvem. „A jak to vlastně bylo s tvojí knížkou? Kdes brala inspiraci?“

„Musím říct, že ta knížka je hrozně divná.“ Je zvláštní tohle slyšet přímo od autora. „Je dost zamotaná. Asi před třemi lety jsem si všimla zvláštních znaků na některých fotkách. Vypadalo to jako jakési bílé kuličky. Ale neměly tam co dělat. Porovnávali jsme je pak s fotografem a spekulovali o tom, co to vlastně je. Odraz svíčky, osvícený prach… kdepak. Nic se tomu nepodobalo. A tak jsem začala trochu pátrat po tom, co by to mohlo ve skutečnosti být. Koupila jsem si příslušnou literaturu a už to jelo Zabředla jsem do mystiky a také jsem k něčemu došla, ale to se už dočtete v mé knížce.“ Mirka nám nechtěla zkazit překvapení. Velkoryse mne obdarovala svou knihou i s věnováním.

„Jak dlouho ti trvalo tu knížku napsat?“

„Tak to vím přesně. Začala jsem ji psát 1. března 2010 a trvalo mi to celkem třicet tři dnů.“

„Za třiatřicet dnů napsat knížku? Tak to bylo hodně rychlý. Ty jsi jinak právník, viď?“

„Ano, advokát. Trestní právo, obchodní, ale i pracovní a rodinné.“

„Když jsi z práce zdeptaná, projeví se to nějak v tvém psaní? Že si třeba řekneš: ‚Jo, teď napíšu smutnou část!‘?“

„Tak to vůbec není, já jsem vždycky veselá!“ A také pořád s úsměvem na tváři. „Snažím se rozdávat energii okolí.“

„A jak tě to teda napadlo? To sis sedla a řekla si, že teď napíšeš knížku?“

„No, asi tak. Už jako pětiletá holčička jsem tahala maminku za sukni, aby sepsala moje básničky. I když mi bylo osm, psala jsem básničky, pak v deseti, pak v šestnácti… A pak mě to přešlo. Podvědomě jsem ale vždycky věděla, že jednou něco napíšu, že to napsat chci. Ale zajímala jsem se hlavně o práva a rodinu. A pak jsem narazila čelem, když jsem objevila ty fotografie. Byla jsem nucena se jimi zabývat a tím se vynořovaly další zajímavosti. A tak se objevilo téma a já začla psát. Teď dokonce i přepisuju svoje staré básničky.“ Neváhá a jednu z básniček vlastní tvorby nám přímo do mikrofonu zarecituje.

„Co tvá kniha přináší? Mělas podnět, proč to napsat?“ „Chtěla jsem pomoct ostatním najít odpovědi na některé otázky. Přivést je k vědomí tam, kde si skutečnost nemůžou „osahat“.

„Ano, tvoje kniha je plná tajemna. Vůbec se zabýváš tajemnem. Nebojíš se třeba někdy?“

„Už ne, dřív ano, teď už ne. Člověk se bojí, když neví. Když nezná.“

„A Mirko, co ty vlastně tak kromě toho psaní a právničení děláš? Co tě zajímá?“

„Učím se francouzsky, ráda koukám na romantické filmy, čtu poezii, miluju Mozarta a celkově mám ráda vážnou hudbu, chodím na operu a aby se mnou nebyla nuda, tak mě manžel naučil lyžovat.“, dodává s úsměvem. Také má dvě dcery, Adélku a Péťu.

„Jak se ti změnil život od té doby, co jsi se začala zaobírat mystikou?“ „Radikálně. Obrat o 360°. Nabral úplně nový směr.“

„Co si myslíš o kyvadle?“

„Kyvadlo je vlastně kovový předmět, třeba prstýnek, zavěšený na provázku. Pokládáme otázky a ono se podle příslušné odpovědi vychýlí. To, jak se vychýlí, to si každý musí zkusit sám, je to individuální. Dle mého názoru by se člověk neměl ptát na budoucnost, protože pak by jednal podle toho, co mu řeklo kyvadlo, a ne podle vlastního uvážení. Také není dobré ptát se na věci, které jsou zavádějící, jako kdo kdy zemře. Můžeme třeba klást otázky o zdraví a minulosti, ať už v tomto životě, nebo v životech minulých.“

„Věříš na reinkarnaci?“ „Jistě. Kdybych tomu nevěřila, nepíšu to do své knihy. Ale nemyslím si, že je důležité vědět, kým jsme byli v minulých životech. Tento život se od nich liší, má svoji úlohu.“

„Co je to SRT?“

„To je psychoterapeutická metoda vyvinutá panem Robertem Detzlerem. Pokud objevíte problém, který má kořeny v minulých životech, touto metodou jej lze odstranit. Musí to ale dělat někdo zkušený, neboť se mohou napáchat veliké škody. Jakým způsobem se to provádí, to nevím. Ono je možná lepší, že se to neví, protože potom toho nikdo nepovolaný nezneužije.“

„Proč jste děj zasadila do roku 2012, ještě do období Vánoc?“ „Protože lidé mají z tohoto termínu strach. Chtěla jsem je uklidnit. Nemyslím si, že dojde ke konci světa.“

„Myslíš, že nás někdo řídí?“, pokládá Luboš další otázku.

„Myslím, že ten názor, že je nad námi nějaká autorita, je špatný. Sami něco zaviníme, sami musíme zjednat nápravu. Každý sám musí najít svoji správnou cestu. Pokud se nám to nepodaří, zkusíme to v dalším životě.“

„Jaká je vlastně zápletka tvé knihy?“

„Je to pátrání po tom, zda by některé historické osobnosti z české kotliny mohly zachránit svět. Vím, zní to zvláštně.“ Trochu ano.

„Jaké poselství má tvoje kniha?“

„Začněte přemýšlet o životě. O tom, proč jsme tady, a nenechte si svoje názory vkládat od jiných osob. O všem přemýšlejte.“

„A co kritika? Jsi na ni připravená?“

„Jsem, každý má mít svůj názor. Ale veřejně zatím žádná nebyla.“

„Věříš věštcům?“ Takový Nostradamus je určitě pojem. Myslím, že některé věci jsou změnitelné, jiné ne.“

Dnes ale na každý pád vládla ve studiu příjemná, pohodová atmosféra a téma bylo vskutku nevšední. Dozvěděli jsme se, že každý člověk má bytosti, které ho ochraňují – „strážné anděly“. „Je jedno, jestli je nazvete ochránci nebo anděly, je to jen slovo. Střeží každého a každý jich má různý počet. Máme také rádce, kteří nám napomáhají se rozhodovat.“ A také to, že duše musí vykonat jakýchsi dvanáct stupňů, potom už se nemusí reinkarnovat. Mirka to nazývá „12 stupňů ke zlaté“. „Duše putuje po těchto schodech. Co schod, to život. Někdy může vynechat, jindy spadnout o schod níž. Po dvanáctém schodu už je jenom na ní, jestli se chce vrátit a žít další život.“

A co jsme Mirce popřáli? „Tak Mirko, hlavně, aby kniha měla velký úspěch u těch lidí, kteří si ji zaslouží a kteří si ji chtějí přečíst. A hodně dotisků. Budeme se těšit na další.“

…A že bude! Do konce roku by ji Mirka chtěla mít sepsanou. Má se prý jmenovat Kód 37. Tak hodně kreativity, nápadů a zážitků, ze kterých lze čerpat inspiraci

Lucie Faustová 2011

www.fenixradio.net

 

Hodnocení:     nejlepší   1 2 3 4 5   odpad

Komentování tohoto článku je vypnuto.