Dnes jsem poprvé měla tu čest být s hostem Fénix Rádia v pořadu
‚Hvězdy jako hvězdy‘. Upřímně, měla jsem trochu obavy ze setkání s
neznámým člověkem. Nakonec se ukázalo, že náš host, Miloslav Ledvina,
je
příjemný, veselý mladík. Nepřišel však sám - jako doprovod a psychickou
podporu si s sebou přivedl kamaráda Kryštofa. Ani jednoho bych
na kuchaře netypovala. Ale, jak se ukázalo, zdání klame.
,,Jediné, co o Tobě vím, je to, že jsi kuchař. Co tedy pro Tebe
obnáší být kuchařem? Kde pracuješ? A jak jsi vlastně ke kuchařině
přišel?“
,,Momentálně pracuji jako kuchař v mateřské školce Sluníčko v
Roudnici nad Labem. Původně jsem nezamýšlel být kuchařem, ale pak jsem
se ve škole měl rozhodnout, a tak jsem se začal kuchařině naplno
věnovat.“
,,A co na základní škole a doma? Objevovaly se už nějaké náznaky, že
bys mohl být kuchařem?“
,,Asi v deváté třídě jsem začal aktivně vařit doma.“
,,Co tedy rád vaříš?“
,,Hlavně masitá jídla. Moje specialita je sýrová omáčka. Niva,
smetana a nějaké to koření… Taky peču. Třeba krůtí rolády, ale i koláče
nebo buchty.“
,,Máš i nějaké jiné aktivity než práci ve školce?“
,,Jezdím na snowboardu, hraju florbal, fotbal a taky tancuju
breakdance.“
,,Breakdance?“
,,Ano. Jsem dokonce součástí taneční skupiny Anonyms. Název vznikl
podle toho, že vždycky nosíme bílé masky na tvářích, takže nikdo neví,
kdo jsme. A k tomu jakékoli kostýmy, podle toho, co si kdo přeje.
Naposledy to byly mnišské pláště… Je nás celkem pět, čtyři kluci a jedna
holka.“
,,Vraťme se znovu ke kuchařině. Čeho bys chtěl jako kuchař
dosáhnout?“
,,Rád bych byl známým kuchařem, možná i šéfkuchařem. Také jsem si
pohrával s myšlenkou založit tady s Kryštofem vlastní luxusní
restauraci
a klub v jednom, nejspíš někde v Praze. Navíc bychom byli bezbariéroví,
takže by se zde našlo místo i pro vozíčkáře a jiné.“
,,Za to ti určitě budou vděčni naši partneři, Perspektiva. Jen mi
řekni, proč v Praze? Tady v Roudnici by byla zajímavá restaurace a klub
v jednom, nemyslíš?“
,,Možná, ale podle mě by se to tu nechytlo. Proto radši v Praze.“
,,Zmínil ses i o Kryštofovi, který tady sedí s námi. Takže on je taky
kuchař?“
,,Kryštof a já jsme docela sehraný tým. Já mu hlavně radím a pomáhám.
Spolu jsme taky několikrát vařili na svatbách. Většinou dostaneme
pokyny
a pak společně uvaříme.“
,,Existuje také něco, co nerad vaříš?“
,,Ačkoli to k mému příjmení moc nesedí, nerad vařím i jím ledviny.
Popravdě, moc nemusím žádné vnitřnosti. Ale pokud musím uvařit, tak
uvařím.“
,,Mílo, zmínil ses, že stále studuješ. Dá se skloubit škola a práce
dohromady?“
,,Někdy je to těžké, ale dá se to.“
,,Jak ses vlastně dostal do školky?“
,,Vlastně náhodou. Dostal jsem nabídku od ředitelky mateřské školky
Sluníčko. Měl jsem štěstí. Jen málo kuchařů jde pracovat hned po
vyučení. Tak jsem tedy nastoupil jako kuchař ve školce, už to budou dva
roky. Poměrně dost komunikuji s dětmi. Teď se bavíme třeba o
prázdninách, hlavně s klukama. Holky jsou spíš tiché myšky. Děti se
samozřejmě taky ptají co bude k obědu.“ ¨
„A jak tě ve školce jako kolegu přijali?“
„Přijali mě dobře. Musím říct, že si mě docela hýčkají. Je to jasný.
Jsem tam jediný chlap!“
Byly to tři příjemně strávené hodiny ve společnosti kuchaře Míly
Ledviny a jeho kamaráda Kryštofa. Na tuto zkušenost rozhodně nezapomenu
a budu se těšit, jestli nám kluci náhodou nepřijdou něco dobrého
uvařit.
Karolína Slunečková
2011
2024 ©