Pro dnešek je naším hostem Matt Pardus, tanečník, choreograf a nadějný mladý zpěvák, který má vysoké cíle. Stále se usmívá, srší vtipem a velmi si oblíbil naše polštářky.
„Matte, jak si představuješ ideál ženy?“ „Já rád exotiku. Musí být něčím výjimečná, něčím zvláštní. Prostě exot!“ směje se.
„Jak ty vlastně snášíš to, že se o tobě mluví a že jsi tak trochu středem pozornosti?“
„Tak já jsem na to připravovanej už odmala, takže pro mě to takovej šok není. Myslím, že třeba těm, co vyjdou ze Superstar, to dělá daleko větší problém.“
„Takže v tobě to už na základní škole vibrovalo?“
„Už jako dítě jsem se věnoval tanci a zpěvu a sportům, hlavně bojovým a plavání, snowboard…. Maminka dřív učila aerobic a orientální tance, tak jsem už jako malý cvičil aerobik.“ „…A bral jsi jí sukni.“ „No, tu tylovou.“ „Stylovou?“ „No, stylovou tylovou“ „A bral jsi jí i ty cinkrlátka na orientální?“ „No jasně! ..Ne, to ne.“ Prošel si od aerobiku přes latinu i standardní tance až ke street dance. „Taťka zas hraje asi na sedm nástrojů, takže umím hrát na klavír. Zkusil jsem i nějaký africký bubny.“ „Jasný, ty seš přes tu exotiku. Jak vlastně vzniklo tvoje umělecké jméno?“ „Překvapivě není tak daleko od skutečnosti. Maminka se za svobodna jmenovala Pardusová.“
„A jaké byly tvoje začátky? Vzpomeneš si na svoji první písničku?“ „První písničku? To snad asi ani ne… Taťka měl nahrávací studio, takže jsem už odmala zkoušel nahrávat a různě blbnout. Ale kolem patnácti jsme se s kamarádem dohodli a vzešlo z toho hip-hopové duo. Pak jsme se nějak rozpadli, když on chtěl zpívat spíš tvrdší hip-hop a já zas šel do popu a r´n´b. Podle mě je pop víc pro mě. Můžu vyjádřit svoje pocity a nálady a vtěsnat tam svoje zážitky.“
„A texty si píšeš sám?“ „Většinu ano.“ Zpívá i české i anglické. „Kterou ze svých písní máš nejraději?“ „Odcházíš. Napsal jsem ji potom, co mě opustila přítelkyně.“ „A kdy tě tak nejčastěji napadají texty?“ „Většinou než jdu spát. To člověk cítí, že má dneska den a že ho něco napadne. Napíšu většinou kostru – refrény a nějakou tu sloku – a pak to dopisuju.“
„Už jsi vystupoval v zahraničí?“ „Ve Vídni a na Slovensku…,“ rozpomíná se. „Kde jsou lidi odvázanější?“ „Myslím, že to nezáleží na lidech, ale na tom, jak s nimi interpret komunikuje a na tom, jak se jim přizpůsobí. Je to hlavně o vás.“ „A jak s nimi komunikuješ ty?“ „Tančí kolem mě samý napůl svlečený holky“ Matt totiž pro svoji vlastní taneční skupinu JUSTINCREDIBLE TEAM sám s módní návrhářkou Ivou Burkertovou vymýšlí nové modely, které u nás nejsou k sehnání. Tyto modely jsou často rozevláté a mají nějaké ty díry. (Rozhodně však vedle Matta nepobíhají nahé tanečnice). Jeho vlastní návrhy si dokonce můžete objednat na jeho stránkách. (www.mattpardus.com)
„Jaký jsi jako choreograf?“ „Vymýšlím pořád něco nového. Mám rád, když se věci hýbají. To je třeba důvod, proč nechci hrát v muzikálu, i když mi to už nabídli. Nemohl bych půl roku zpívat to samé. Choreografie vzniká i podle trendů, nejen podle toho, co se mi líbí. Přicházejí hlavně z USA.“
„Co si myslíš o české hudební scéně?“ „Líbí se mi. Mám rád Anetu Langerovou, Kryštofy,… myslím, že skupiny máme zajímavý, ale měli bysme ještě trochu vybočit, třeba k Británii, tam je hodně dobrá hudba.“
„Jaké jsou tvoje koníčky?“ „No, moc toho nestíhám. Můj koníček je hlavně to, co dělám – takže tanec a hudba. Občas zajdu do kina na film. A sbírám brýle. Mám jich doma spousty. Když někde vidím nějaké zajímavé, tak si je přivezu. Číst moc nestíhám. Čtu spíš jenom bulvár. To je docela prima. Člověk se tu dočte třeba i o kamarádech…“ Matt patrně naráží na to, jakou mají některé plátky tendenci se vozit po lidech, kteří jsou trochu vidět.
„Je pro tebe těžké najít pravýho kamaráda?“
„Myslím, že ještě nejsem tak moc slavnej, aby se mnou chtěl hned každej kamarádit. Ale jistě, těžší to je, protože lidi dost často přemýšlejí, jak by se skrz vás mohli posunout dál a jak by vás mohli využít.“
„Kde tě můžeme v nejbližší době vidět?“ „Ve čtvrtek 27.10. 2011 budu zpívat v Pardubicích s Luneticama jako předskokan…“ „Kolik s nimi máš dohromady písniček?“ „Vlastně asi čtyři. Den nato budu v Okřížkách a pak v Domě kultury v Kroměříži.“
„Matte, co máš vlastně furt s těma polštářkama?“ Matt po celou dobu našeho vysílání aspoň jeden svíral. Studio je totiž proslulé tím, že v něm v zimě není zrovna moc teplo. Poprvé na tuto otázku odpověděl prostě: „Je mi zima.“ Ale pak už mu to nedalo a do Luboše si rýpnul… „No to víš, ono je to takový příjemný na omak..“ „Jo, tak mi tě pak zkontrolujem, až budeš odcházet, jestlis nám je neodnes.“
Co dodat? Matt je příjemný člověk, kterého baví to, co dělá. Tak mu budeme přát, ať ho to baví dál a je v tom dobrý. Hodně štěstí a úspěchů!
Lucie Faustová
www.fenixradio.net
2024 ©