Martin Lachout

PhDr. Martin Lachout PhD.

Odkud k nám přijel? Z Prahy. Kdo to vlastně je? Odborník na vztah mezi mozkem a jazykem. A čím se zabývá? Tím, jak mozek jazyk zpracovává a v jaké jeho konkrétní části se tak děje, neboť každý jazyk zabírá určité místo. Chtěl být původně medikem, ale nakonec vystudoval germanistiku a rusistiku. A tak to propojil. A výsledek? Jazykovědec, který studuje mozkové pochody při užívání jazyka. Nádherná kombinace

Jak na mě působí? Velmi sympatický, znalý v oboru, bystrý se stále spokojeným vědoucím úsměvem na tváři. Má velmi přímý, pronikavý pohled. Takové lidi mám ráda. Luboš dokonce prohlásil, že si připadá jak pod rentgenem. A pořád mu byla zima, takže jsme ho přikryli dekou a prolévali teplým čajem.

Působí na Univerzitě Jana Evangelisty Purkyně (katedra germanistiky) jako odborný asistent germanistiky a na Metropolitní univerzitě v Praze v oddělení němčiny. Vyučuje, jak sám řekl „velmi oblíbené obory“, syntax (větnou skladbu) a morfologii (tvarosloví). Říká, že jazyk se dělí na část literární a na část jazykovědnou. On osobně k té první nikdy moc vřelý vztah neměl. Dokonce se nám svěřil s tím, že dodnes se mu zdají sny o tom, jak má všechny státnice hotové, jen ta z dějin německé literatury mu stále chybí. Uvidíme, co nám poví dál

„Martine, jaký Vy jste byl žák na základní škole?“, vyptává se Luboš se svým typickým elánem.

„No, asi průměrný, nijak extra jsem nevybočoval z davu.“

„A po základce jste vystřelil na gymnázium?“

„Nene, na Střední školu společného stravování.“

„Takže vy umíte vařit, pane doktore? To má asi manželka radost, když ona vařit nemusí. Umíte knedlíky?“ (Lubošovo oblíbené jídlo)

„Knedlíky zvládnu skvěle.“, odpovídá s úsměvem pan doktor. Už na začátku řekl, že netrvá na oslovování titulem, že mu to přijde zbytečné. Ale náš moderátor Luboš velmi rád provokuje, a tak ho pochopitelně oslovoval titulem vždycky, když se naskytla příležitost, což pana Lachouta také vždycky pobavilo.

„A co bylo pak?“

„Původně jsem se hlásil na medicínu, ale nevzali mě. Lingvistika je pro mě zajímavá a k němčině mám blízko. Šel jsem tedy studovat ji a ještě k ní ruštinu.“

„Takže ruštinu ovládáte v pohodě?“

„No, jelikož od státnic už nějaká ta doba uběhla a já od té doby neměl moc příležitost ji využít, pozvolna upadla v zapomnění.“

„Jak moc dobře umíte německy? Jak byste se oznámkoval? Od jedničky do pěky…“

„Na jedničku umí Bůh, na dvojku Merklová, tak asi tu trojku.“

„Až trojku?“

„No jistě, nejsem rodilý mluvčí.“

„Vy také se zabýváte způsoby učení, že ano?“, vmísím se do rozhovoru já.

„Do jisté míry ano“

„To znamená…?“

„Zabývám se tím, jak lidé kompenzují neznalost výrazů v cizím jazyce.“

„A to jak? – Rukama a nohama?“

„No, to taky, ty mluví všude. Třeba se snaží výraz nějakým způsobem opsat jinou frází nebo přecházejí z jednoho jazyka do jiného. To jsem mimo jiné zkoumal na studentech čtvrtých ročníků ve své desertační práci.“

„Na čem vlastně záleží to, jak si člověk jazyk osvojí?“

„Pokud dítě vyrůstá v bilingvní rodině, má nejlepší podmínky. Do šesti let si druhý jazyk osvojí jako mateřský. Čím jste starší, tím hůře to jde. Později to totiž není tak jednoduché a Vy se jazyk musíte učit, a to je mnohem náročnější. Nejde to spontánně. Krom toho Vaše slovní zásoba nikdy nebude tak velká. Ale jinak platí, že čím více jazyk posloucháte, tím lépe si ho zažijete. Musíte jej aktivně využívat, nestačí pouze studovat učebnice. Jisté rozdíly jsou také u pohlaví. Ženy se cizí jazyky učí lépe. Mozku je ale vcelku jedno, který jazyk se učí. Jsme uzpůsobeni k tomu, abychom dovedli rozeznat a vyslovit všechny možné typy hlásek. Je tedy jedno, zda se učíte francouzštinu, nebo čínštinu.“

„A co když ten jazyk není lidský? Co třeba „vlčí děti“?“

„Ano, to se skutečně stalo. Ti lidé si osvojili vlčí vytí a jiné zvuky a skutečně vyjí, jako vlci. Ovšem když se potom učí lidský jazyk, je to pro ně složitější. Je to druhý jazyk, tedy omezená slovní zásoba.“

„A co Vaše záliby, rodina?“, pokládám soukromější otázku našemu hostu.

„Mám manželku a osmiletou dceru Adélku. A co mě zajímá? Kultura, rád chodím na koncerty, cestování, cyklistika…“

„Máte čas na rodinu?“

„Manželka by řekla, že ne. Mám-li volno, snažím se rodině věnovat. Beru je třeba na koncerty.“

„A který je váš oblíbený skladatel?“

„Hlavně čeští – Smetana, Dvořák, ale i Bach.“

„Říkal jste, že rád cestujete. Kam byste se chtěl podívat?“ „Do Austrálie a na Nový Zéland. Tam je snad úplně všechno. Krásná příroda, ledovce, sopky, moře…“

„Tak to máme stejně. Tam se chci taky jednou podívat.“

„Zkoumáte takhle i Adélku, jak asi její mozek funguje?“

„Ani ne, není bilingvilní, takže ji z tohohle hlediska moc nestuduji.“

„Bojí se studenti, když je zkoušíte?“

„To se musíte zeptat jich. Nerad zkouším, ale bohužel to k tomu také patří. Zkouším ze syntaxu. Nemyslím si, že jsem notorický „dávač“ – tak studenti říkají těm, kteří je nechají téměř vždy bez potíží projít. Jsem toho názoru, že student by měl něco vědět. Jsou určitá pravidla, která by se měla dodržovat, třeba docházka na přednášky.“

„Myslíte si, že moderní technologie studentům pomáhají, nebo díky nim studenti spíše zakrňují?“

„Myslím, že jako podpůrný prostředek jsou velmi dobré, rozhodně bych na nich ale nestavěl celé vzdělání.

„Pane doktore, co je vlastně náplní Vaší práce?“

„Odpovídat denně asi na 150 mailů, které se nashromáždí od odpoledne předešlého dne (studenti se totiž domnívají, že když napíší ve 23:50, že jim někdo do tří minut odpoví), různá administrativa, přesvědčování kolegů, aby jezdili na konference a odborně publikovali a krom toho také učím.“

„Publikoval jste něco Vy osobně? Skripta, nebo něco podobného?“

„Skripta jsem nenapsal, ale pracoval jsem na monografii k dialektice cizích jazyků, neurolingvistiky a psycholingvistiky. Měla by vyjít příštím rokem.“

„Vy působíte jako vědec. Nad čím „vědíte teď?“

„pěkný obrat. Pořád neurolingvistika, kompenzační techniky…“

„Když jste přes ty mozky, máte hodně kontaktů na lékaře? Probíráte s nimi různé výzkumy?“

„Ano, jsou to hlavně neurologové a logopedi, často i odborníci z Německa. Ale aby se u nás na zdravých jedincích koumalo, jak jejich mozek při používání jakyka pracuje, to se bohužel zatím neděje. Na podobné výzkumy je zapotřebí lékařská technika, jako je magnetická rezonance a podobně.“

„A jak je vlastně mozek do učení jazyka zapojen?“

„Obsahovou stránku vnímá hlavně levá hemisféra, kdežto pravá je spíš estetická. Takže aby byl jazyk zpracováván oběma hemisférami, je třeba zapojit různé barvy, zvuky, nebo doprovodné dramatické prvky.“ Pravá hemisféra si tedy potřebuje hrát

„Znamená to, že hemisféry proti sobě bojují?“

„Naopak, ony jsou v souladu.“

„Jaká všechna zaměstnání jste vystřídal?“

„Nějakou dobu jsem pracoval jako tlumočník a překladatel na ministerstvu vnitra, což byl občas adrenalin. Zvlášť, když nějaký výraz neznáte. Ale člověk se naučí, jakým způsobem se „vylhat“ z toho, že něco neví.“ „A co je těžší? Tlumočník, nebo učitel?“ „Záleží na materii, když téma bylo jednodušší, bylo tlumočení úplně v pohodě.“

„Vy jste byl redaktorem zahraničního vysílání Deutschwälle, že ano?“, vytasí se Luboš s další otázkou. „Jak tohle víte? Moc mě to bavilo, ale zavřeli nás. Prý není potřeba Čechy pravidelně informovat o ději v Německu.“

„Byl jste v Rusku?“

„Byl jsečm v Moskvě. Moc mě nenadchla, bylo to na můj vkus příliš velké, příliš hektické a nebyl jsem tam v klidném období. Ale památky mají úžasné. Bydlel jsem tam měsíc na koleji, kde bylo trochu víc brouků, než by bylo zdrávo.“ „A vodku jste ochutnal?“ „Jistě“,lišácky se usměje.

„ …a také jste byl na výzkumném pobytu v Heiselbergu. Co to vlastně je?“

„Budete se divit, ale je to pobyt, kde se zkoumá. Samé diskuse o odborných tématech a k tomu obrovská knihovna se spoustou odborného materiálu, kvůli kterému jsem tam hlavně byl.“ „také jste účinkoval na nedávné mezinárodní konferenci. Akorát jste na to šel trochu z jiné strany – přes mozek. Jakým způsobem jste se k tomu dostal?“ „připadal jsem si jak kukačka v cizím hnízdě, neboť to byla lingvistická konference a mně ta moje přednáška moc lingvistická nepřišla.“

Závěrem se nám pan doktor pochlubil, že na Vánoce čekají nový přírůstek do rodiny. Bude to kluk a nejspíš dostane jméno Matěj. Pěkný dáreček. Tak zase za rok, budeme se těšit. Dnes to bylo ve studiu parádní Hodně štěstí

Lucie Faustová

www.fenixradio.net