Lenka Zahradnická

Lenka Zahradnická

Na adventním věnci hoří první svíčka a dnešním hostem na Fénix Rádiu je Lenka Zahradnická, kterou asi znáte jako Veverku z Ordinace v růžové zahradě, nebo jako Renátu ze seriálu Vyprávěj. Ale především je to Lenka, ze které sálá dobrá nálada na dobrých deset metrů. A pořád se něčemu směje

„Lenko, baví tě víc Ordinace, nebo Vyprávěj?“

„To nejde porovnat. V Ordinace sice pořád Veverka hraje, ale nic moc tam teď nevyvádí. Její promluvy se teď docela často skládají ze slov typu „dobře“ nebo „hm“. Pořád navrhuju, aby se s ní začalo něco dít,“ usměje se darebácky. „Kdežto ve Vyprávěj, tam to víc připomíná film. S Renátou vím, co se bude dít a tak od začátku do konce vím, co hraju.“

„Co máš s oběma společné?“

„S Veverkou to, že jsme obě důvěřivé a taky jsem trochu naivní. Hubu si můžu natlouct stokrát, ale pořád budu dělat stejný chyby. Ale i když hraju sestřičku, pohled na krev mi nedělá úplně dobře a vždycky když jdu k doktorovi, teplota mi vyletí na 39°C. S Renátou máme společné asi to, že jsme obě normální holky, akorát ona neměla štěstí. Já mám dobrou rodinu.“ „A jsi hodná, tichá Veverka.“ „No, tichá moc nejsem,“ směje se do mikrofonu, „a hodná… hodná jsem, když se mi chce.“

„Ty máš krásný datum narození. Ty ses narodila na den dětí!“ „Já jsem vlastně takový velký dítě.“ To je fajn. Když se člověk chová moc dospěle, už s ním není taková legrace.

„Ty máš obrovský výčet toho, cos udělala. Ty jsi herečka každým coulem.“ „Tak to děkuju“ „Jaká byla tvoje nejoblíbenější role?“ „Grušenka, to byla moje velká láska.“ „…Seriál Hraběnky…“ „No, tam jsem v jednom díle hrála kamarádku jedný slečny.“ „Ty jsi hrála ve Vratných lahvích?“ zarazí se Luboš. „Já si na tebe nepamatuju.“ „To proto, že jsem se tam mihla asi na vteřinu.“

„A co ty jako malá, roztomilá holčička na základce? Nevinná, nebo lotr?“

„Já v dětství byla takovej „kraken“. Jsem byla největší dítě ze školky!“ „No, já jsem viděl ty gumáky, cos v nich přišla.“ „To nejsou… dobře, jsou to gumáky“ „Tak jak teda?“ „Já dělala trochu bordel. Ale ten dobrej bordel, takže mě učitelé měli rádi. A po základce jsem chtěla na zdrávku. Maminka je sestřička. Byla jsem se tam podívat na den otevřených dveří a strašně se mi tam líbilo. Ale pak mi mamka začla líčit, co se tam děje, jak ti kolikrát líčí své příběhy lidé, co jsou na umření. A já začala chápat, že na tohle asi nervy nemám, a tak jsem šla na gympl.“ „A jaké to bylo tam?“ „Tam jsem zas mívala nekontrolovatelné záchvaty smíchu a učitelé mě posílali na chodbu, ať se jdu uklidnit.“ Tak trochu jí to, myslím, vydrželo dodnes. Prý když se směje a zrovna se točí, všichni vědí, že je to na dýl. Krom toho má nakažlivý smích, takže se směje za chvíli i půlka přítomných. „To teď jsme zrovna točili Ordinaci a někdo přinesl husu s housátkama. A Já se s nima prostě musela vyfotit! A pak najednou cítím, jak mě to house ale brutálně zasralo. Klapka a ‚Kde je Zahradnická?‘ ‚Zahradnická má ve výstřihu obrovský hovno.‘ A zahradnická se válela po zemi smíchy“ Asi se při natáčení nenudí.

„Ty se umíš na povel smát a rozbrečet?“ „Umím.“ „A rozbrečíš se nám?“ „Ne.“ „Vážně?“ „Ne.“

„Co mi povíš o Radaru?“ „Že je to amatérské divadlo a že tam hraju už 19 let.“ „Počkej, ty tam ještě hraješ?“ „No jasný, učím děti dramaťák a dohrávám nějaký věci. Hraju tam už od šesti.“

„A co je to s tebou a s knoflíkama? Fobie?“ „To když jsem byla malá, tak měl taťka pyžamo s takovejma silikonovejma knoflíkama a ty mu vždycky visely na vlásku nad miskou s müsli a mně se zdálo, že mu každou chvíli do ní spadnou, ale že to bude moje miska a moje müsli a že je pak rozkoušu. A tak ten strach rostl dál, až jsem si ho pěkně vypěstovala. Ale už s tím bojuju. Už zvládnu košili

„Lenko, ty prý umíš základy francouzštiny?“ „Základy - to je správný slovo.“ „Tak to necháme Katku z Francie, aby tě prověřila.“ „Ale já už fakt nic neumím.“

„Ty máš takový starý, vytahaný triko a ještě ti pořád padá z ramene. To já, i když jdu do vany, tak jsem víc oblečenej.“ „Cože?“ „Prosím tě, to je in,“ poučuje Luboše Katka přes skype.“ „Katko, ty máš bejt se mnou a ty mě tady normálně před hostem potápíš!“ rozčiluje se neoprávněně Luboš.

„Ráda vaříš? Umíš vařit?“ „No počkej, to jsou dvě rozdílný otázky. Vývar umím, na ten jsem pyšná.“ „Umíš knedlíky?“ „Tak podle receptu asi jo.“ „Tak až budeš umět knedlíky, tak se můžeš vdávat. Ale jídlo máš ráda, viď?“ „No jistě, herci jsou vždycky hladoví. A také mám ráda červené víno.“ „Sladký, nebo kyselý?“ „Suchý.“ „Suchý? Já znám jenom sladký a kyselý.“ „A já znám suchý.“ Luboš je velký znalec a degustátor

„A taky jezdíš na snowboardu.“ „Jo, to je paráda. Akorát jsem na tom rok nestála, tak si to snad ještě pamatuju. I když se říká, že tyhle věci se nezapomínaj.“

„Jak začíná tvůj den?“

„Rozlepím oko.“ „A který?“ „Pravý.“ „V kolik jsi dneska vstávala?“ „V šest.. Ve dvanáct jsem skončila natáčení, pak nasedla na vlak do Roudnice a až se vrátím, půjdu na generálku a končím ráno ve dvě.“ „Stíháš kromě hraní ještě něco jinýho?“ „No, moc ne.“

„A jaký to je, hrát?“ „Nejlepší na týhle profesi je, že v mým věku se setkávám s těma legendama, které jsem znala z divadel a z filmů. A někteří z nich mi říkají „kolegyně“. Třeba Olda Vlach. Je to hrozně příjemné.“

„Ty už máš vlastně dítě, viď?“ „Ve Vyprávěj určitě.“ „A jaký je?‘ „Úžasný. To je můj chlapeček,“ Usměje se trochu rozněžněle. Vážně v ní přetrvává ta dětská veselost

„Já vím, že to nesmíš říkat. Ale bude Renáta někdy vdaná?“ „Ano, nesmím to říct.“ „Tak jinak: bude Zahradnická někdy vdaná?“ „No, jestli si ji někdo vezme…“ „Tak bezva, vezmem to jako seznamku Věk?“ „25.“ „Váha?“ „Tak 62. Na váhu nestoupám. Nebaví mě to.“ „To mě taky ne,“ souhlasí Luboš. „A teď: proč by si tě měl někdo vzít? Řekni něco hezkýho.“ Lenka ani nepotřebuje čas na rozmyšlenou a vyhrkne do mikrofonu: „No, protože jsem ta jediná.“  „A taky velkoočatá - nebo velkookatá? Prostě máš velký oči.“ „Dobře, a mám velký oči.“

„Hrála jsi někdy nějakou princeznu?“

„Dišperandu z Hrátek s čertem. A princeznu na hrášku. Ale teď hraju Vejce na vandru. V životě jsem neměla víc ponižující kostým. Představ si růžový punčochy a na tom molitanový cosi, co má vypadat jako skořápka. A na hlavě ti přistane něco podobnýho.“ „Jé, já bych tě chtěl vidět.“ „Se přijeď podívat do divadla.“

„Zpíváš taky někde?“

„V Roxy v muzikálu Pornohvězdy.“ „A co tam hraješ?“ „Vážně to chceš vědět?“ Zadívá se na Luboše šibalsky. „Noo, určitě“ „Pornoherečku. To bys určitě neřekl. Je to zábava.“ „Zazpívej nám…,“ přemlouvá Luboš, ale marně. „Zpívat teda nebudu.“ Dlouho ale neoblomná nezůstane. Zanedlouho už s Lubošem nazpívali duet Saša jede Prakticky nebylo poznat, že před nimi jsou mikrofony. Mluvili úplně, jako by tam žádné nebyly.

„Čím hřešíš nejvíc?“

„Já přece nehřeším.“

„Minimálně jídlem a vínem.“ „No to jo. A slivovicí, ale to je lék, takže se nepočítá.“

„Dostalas někdy roli, která by se ti vyloženě blbě hrála?“ „Jako, blbě hrála, to ne. Někdy ti ale trvá dýl, než se s tou postavou ztotožníš. Občas mám ještě o premiéru pocit, že to není úplně ono a vcejtím se do ní až po několika reprízách. Ale právě tyhle role jsou pro mě výzva. Nějaká kritika, to ti může bejt jedno,“ odmávne to rukou. „Ale, když tu roli zvládneš, tak máš potom dobrej pocit.“

„Jsi ten typ herce, co chodí často na večírky, kde ho může nachytat Aha! a podobně?“ „Já na tohle moc nejsem. Ale když je to nějaká charitativní akce, prostě když vím, že je to aspoň trochu k něčemu dobrý, tak tam jdu ráda.“ „A co když jsi třeba někde na večírku s přáteli a otravují tě novináři?“ „Je to moje práce. Jasně, že bych radši byla s kamarádama, ale já nemám právo být na novináře otravná. S tímhle jsem šla na DAMU. Věděla jsem to.“

„Učila ses třeba šerm?“ „No jasně, šerm, akrobacii, tanec…“ „Jízdu na koni…“ „Ale kdyby tam nešli můj kamarád a přítel, tak bych se tam nehlásila. Asi jsem si tak moc nevěřila. Myslím, že všechny věci, které se mi dějou jsou tak nějak napsané. Prostě se to stane. Nakonec jsme se tam dostali všichni tři.“

„Kdy ses poprvé setkala s kamerou?“ „Na komparsu. S partou jsme na ně chodili. Ten první byl snad na Zdivočelou zem.“

„Jaký to je, učit děti?“ „Děti jsou úžasný. Upřímný. Dospělí se občas přetvářej, ale děti ti daj jasně najevo, kdy je to nudí. Musíš je zabavit. Je to námaha, ale je to úžasný.“

„Kde tě teď vlastně můžou diváci zastihnout hrát, hvězdo?“ „Označení „hvězda“ nemám úplně ráda.“ „Proč?“ „Nepřijde mi, že bych dokázala něco, za co bych se tak mohla označovat. Jsem úplně normální, jenom asi trošku blázen. Hlavně jsem Lenka Zahradnická Jinak zastihnout mě můžete v Roxy, to jsou ty Pornohvězdy, na Kampě v Čertovce, tam bude teď premiéra hry Lup – tam hraju taky zdravotní sestřičku. Akorát tahle má ráda peníze a trochu vraždí pacienty… A pak v Bránickém divadle a v Radaru.“ „A pak ještě ve Vyprávěj a v Ordinaci… Jak to všechno stíháš?“ „Nepatřím mezi spáče. Stačí mi čtyři hodiny denně. Ale když už usnu, nic mě nevzbudí.“

„Jak se chystáš trávit Vánoce?“

„Původně jsem měla v Thaisku, ale nějak to nevyšlo. Takže doma, s rodinkou a se psem.“ Dárky taky ještě nakoupené nemá. Tak ať má šťastnou ruku při výběru a ať se jí daří nejen před kamerou a na jevišti. Dostala od nás ptáka Fénixe, kterého kreslilo jedno z dětí. „Půjde na stěnu.“ Speciální korkovou k ostatním fotkám. Budeme se těšit za rok. Mezitím si ji můžeme připomenout vždycky, když zapneme Vyprávěj, nebo Ordinaci, kde uvidíme tichou a trochu plachou Veverku, která se od skutečné Lenky liší právě množstvím smíchu a toho, kolik namluví.

Lucie Faustová 2010 www.fenixradio.net