Ivan Bertl

  PhD. Ing. Ivan Bertl

Dnešním hostem ve studiu byl po roce někdo, kdo se věnuje velmi zajímavému oboru – grafologii - doktor Ivan Bertl z Univerzity Jana Evangelisty Purkyně. A protože je grafologie tolik zajímavá, bylo přirozeně celou dobu o čem povídat. Pro ty nezasvěcené, je to nauka, která podle typu písma a jeho zvláštních znaků posuzuje charakter, temperament a orientaci člověka.

„Pane doktore, jak dlouho už se věnujete grafologii?“ „Bude to osm let.“ „A proč jste si vybral zrovna grafologii?“ „Úplně náhodou. Četl jsem jednu reportáž, kde stálo, že grafologii nikdo nepěstuje a že policie žádné grafology nemá. Zjistil jsem, že je to normální obor, který se dá vystudovat na jedné vysoké škole v Praze. A pak už jsem si jenom vybral zaměření, které má spojitost s pedagogikou.“

„Je možné posuzovat charakter lidí nejen z písma, ale i z obrázků?“ „Ano, ale musí být specifické. Buď je to kresba stromu, ten musí být nejehličnatý a nesmí to být palma, nebo kresba postavy. Obrázky jsou lepší právě u dětí, nebo tehdy, nevíme-li, zda posuzovaný není grafolog a tedy neovlivňuje nějakým způsobem své písmo.“ Grafologie má významné místo také v soudnictví. Odborník dovede rozlišit, jestli text psala, či nepsala určitá osoba.

„Z písma lze vyčíst, zda je autor introvert či extrovert, pod stresem nebo vyrovnaný, jak je temperamentní… i to, jestli třeba nemá nějaký problém – šikana, týrání a podobně, což se velmi dobře uplatní v pedagogické praxi. Proto na UJEPu vedu kurzy grafologie pro učitele. Ti potom z písma odhadnou charakter svých žáků a mohou jim pak snadněji vycházet vstříc.“ A to je určitě dobré, neboť každý žák je jiný.

„Co si myslíte o tom novém písmu, které bylo navržené?“ „Comenia script? To písmo je nespojité…“ „Co to znamená?“ „Že jsou jednotlivá písmenka oddělená, nenavazují na sebe. Nemyslím si, že je to úplně dobře. Ne náhodou se děti učí psát v šesti až sedmi letech. V tomto období se nám vyvíjí jemná motorika a učíme se synchronizovat prsty, ruce, celé paže a oči. - Proto všechny ty kroužky, smyčky a kličky v písankách a proto by mělo písmo navazovat. Dítě se potom i lépe orientuje v tom, kde končí slovo a začíná jiné. Dovede snadněji rozlišit předponu od předložky a vnímá jazyk jako celek. To písmo bylo navržené tak, aby se co nejvíc podobalo tiskacímu – a má to své opodstatnění. V dnešní době počítačů a mobilních telefonů se s tiskacím písmem setkáváme pořád. Bylo tak navržené proto, aby děti lépe rozpoznaly psaný znak a dovedly jej přiřadit k tištěnému. Autorka však není pedagožka, a tak byla opomenuta právě ta důležitost rozvoje jemné motoriky. Pokud ji nezvládneme v tomto věku, budeme se ji později učit mnohem hůř a déle.“

„Je fakt, že když si půjdu k zubaři dát vrtat zub a místo dvaatřiceti jich potom budu mít sedum, to se k němu už asi příště nevrátím,“ dodává trefně Luboš.

„Jak se může umělkyně plést do pedagogiky?“ „Chtěla zrušit rozdíly mezi psacím a tiskacím písmem. Ale Comenia script má stejně víc variant – pro leváky, disgrafiky… takže nejspíš všichni ve třídě nebudou psát stejně. Nedávno jela kolegyně do USA a ptala se mě, co chci přivézt. Řekl jsem, že písanku. Byla trochu překvapená, ale přivezla mi písanku. V Americe to mají vymyšlené dobře. Nejdřív mají písanku A, kde se učí písmo spojité, tedy i koordinaci pohybů ruky a podobně. Později přecházejí na písanku B, kde je písmo nespojité. Ve druhé třídě si můžou vybrat, co komu víc vyhovuje. Možná bychom se mohli inspirovat.“

„Pane doktore, Vy jste měl přednášku na té máchovské konferenci, kterou organizovala katedra bohemistiky, že ano?“

„Ano. Zkoumal jsem Máchovy rukopisy. Vůbec nebylo jednoduché se k nim dostat, ale nakonec se mi to podařilo, díky kolegyni. Pro grafologa je důležitá spontaneita. Když ten text není pro nikoho určený, ne nějaké přepisy. A právě díky kolegyni jsem se dostal ke kopii Máchova deníku.“

A jaký tedy Mácha byl? Podle rozboru písma vnitřně rozervaný, hodně spontánní a měl velmi intenzivní myšlenky. „Jeho písmo je dynamické, rychlé, místy až nečitelné, jako jeho osoba. Nesnášel konvence a dovedl si prosadit svou vlastní cestu. Písmo má široké spodní kličky, což znamená, že tíhl k domovu a měl silné vazby na rodinu. Byl rozpolcený v intimních vztazích, které intenzivně prožíval. Vyskytují se tam také „energetické body“, což znamená velký výdej energie spojený se stresy – nemohl se plně rozvinout a nenacházel uspokojení. V jeho rukopise se navíc objevuje tzv. ‚přemístěný tah.‘“

„A co to znamená?“ „Když píše normální člověk, čáry směrem k tělu jsou silnější – víc tlačí, kdežto čáry od těla jsou lehčí. On to má naopak. Člověk, který takto píše, nezvládá svoji energii – neumí s ní pracovat. Má větší energetický výdej než příjem. Ukazuje to na možnost „únavového syndromu“ nebo „syndromu vyhoření“. Mácha vlastně žil mezi dvěma ploty. Jedním byla jeho práce a druhým jeho milostný život a literární tvorba. Možná právě proto začal psát - chtěl zaznamenat svoje pocity, ten neklid.“ Zajímavé, co všechno lze z písma vyčíst. Závěry pana doktora brzy vyjdou v odborném časopise. Ale už se ptám dál a pan doktor mi ochotně odpovídá.

„Jak se pozná písmo psychopata?“ „Je nesouvislé, takové „rozhádané“ a objevuje se tam „špinavá stopa“. To znamená, že písmo působí jakoby ušmudlaně. Navíc bývá deformované „k“ a „l“.“ „Proč zrovna tahle dvě písmena?“ „Mají vztah k intimní složce. Ale to, že má někdo deformované „k“ a „l“ ještě neznamená, že je psychopat. Jenom k tomu má určité predispozice.“

I mé písmo se podrobilo rozboru. Skrytý psychopat naštěstí nejsem. Ředitel Honza totiž našeho hosta v jednu chvíli zkoušel, jestli rozpozná chlapecké písmo od dívčího. Vždycky to odhalil a navíc řekl pár slov o jeho charakteru.

„Dá se z písma rozpoznat, jestli je někdo šikanován?“ „Jistě. U malých dětí je asi nejjednodušší způsob, jak se dostat do jejich psychiky, právě ten Baum test, kresba stromu. Podle písma se dá šikanované dítě poznat tak, že píše drobná, jakoby stlačená písmenka. Stlačená nejen shora, ale často i k sobě. A také neudrží rovnou linii a často stáčí slova pod linku. Je důležité, aby učitelé na prvním stupni uměli tyhle znaky rozpoznat. Proto pořádáme na fakultě grafologické kurzy pro studenty.“

„Pane doktore, o co se ještě, kromě grafologie, zajímáte?“ „Baví mě historie, hlavně období za Karla IV., kdy byla naše země v rozkvětu, a pak velký skok až do druhé světové války. Myslím, že tu by měl chtít pochopit každý. Rád se dívám na staré filmy a potom je tu samozřejmě pedagogika a psychologie, které zasahují do mého oboru.“

„Co všechno vlastně na písmu posuzujete?“ „Je to asi 33 znaků. Velikost, sklon, mezery mezi písmeny a slovy, návaznost, proporce v horní, střední a dolní zóně, diakritika, tlak… a písmena, která ukazují na osobnost - „M“, „O“, „A“, „T“, „L“, „K“ a „R“. Navíc u písma rozeznáváme mužské a ženské prvky. Ženské písmo je jemnější a drobnější, zatímco mužské bývá větší a ostřejší. Lao-c‘ říká, že osobnost je jako kruh. Zdědíme neúplný kruh, takové „c“. Aby se kruh uzavřel, přejímáme prvky od druhého pohlaví. Proto často dcery tíhnou víc k tatínkům a synové víc k matkám. Tím se naše osobnost doplní. Některý muž třeba obdivuje výtvarné umění nebo balet, zatímco jsou ženy, které hrají fotbal a skáčou padákem. A tak se někdy stává, že muž má v písmu víc ženských prvků a žena mužských. Není to špatně. Nesvědčí to o transsexualitě nebo něčem podobném.“ Dozvěděla jsem se o sobě, že sice nejsem skrytý psychopat, ale mé písmo je prý mužské.

„Může se písmo dědit?“ „Nedědí se písmo, dědí se povaha. Je-li dítě vystavené stejným podmínkám a pokud žije v podobném prostředí, jako jste žili vy, dítě bude mít dost možná podobné písmo.“

„Můžete z písma usoudit na konkrétní problémy?“ „Můžu říct, které sféry se týkají – jestli duševní, somatické, společenské, nebo jestli jsou to třeba vztahy k otci, které nefungují.“

„Je ještě něco, co můžete v grafologii objevovat?“ „Pro mě už skončilo to období tápání. Snažím se zapracovat grafologii do pedagogiky a andragogiky, výuky dospělých lidí. Domnívám se, že nemá takové místo, jaké by si zasloužila. A zajímá mě aplikace. Hodně mě zaujal právě syndrom vyhoření… Nedávno jsme měli na UJEPu kurz grafologie pro zahraniční studenty. Měli za úkol něco napsat ve své rodné řeči, v angličtině a potom v češtině. A pak jsme porovnávali, jak se tyto jazyky k sobě mají.“

„A je důležité, čím píšete?“ „Jistě, člověk píše tím, co je mu blízké. Všechno se vším souvisí. Tužku si vybírá ten, kdo chce všechno rychle smazat, plnící pero zas ten, kdo nikam nepospíchá a zachovává v životě hodnoty. Propiska je běžný nástroj a záleží na tom, jakou stopu zanechává. Někdo píše tenkou fixou. To jsou lidé, kteří chtějí působit měkce.“

„Pane doktore, jak se Vám tu dnes mezi námi líbilo?“ pokládá Luboš svou poslední otázky. Bylo to příjemné. Myslím, že ještě o něco lepší než před rokem, protože jsme víc zaběhli do detailů, což bylo mým cílem.“ „Přijdete za rok znovu?“ „Rád.“ A my na Fénixu budeme taky rádi, neboť podobně zajímavé povídání si jistě rádi zopakujeme. Přejeme hodně úspěchů v životě.

Lucie Faustová 2011

www.fenixradio.net