Že nevíte ? Tak to si poslechněte ! Zázrak, to je takovej zvláštní úkaz, co se jen tak nevidí. Vedou se o něm skupinový diskuze a má nespočet příznivců i odpůrců. To slovo jako takový používáme skoro všichni a skoro denně, ale potkat HO, to už dá větší práci ! Je taky rozdíl v tom, CO vůbec kdo z nás za zázrak považuje, to dá rozum !
Tak třeba já nechápu, jak se může v těle živočicha vytvořit další tělo živočicha a v jeho těle pak další a velmi často i několikrát za sebou ! Třeba já. Jen tak jsem najednou byla a když jsem se narodila, šišlali na mě a culili se a zázrak byl, že mě pak v pubertě nezabili, když se začalo projevovat moje pravý Já. Šíleli ze mě doma, šíleli ve škole, taky v kroužku mladejch zdravotníků a na ZUŠ ze mě šíleli, no a i ve sboru pana Žura, kam jsem chodila zpívat a jestli bylo vůbec nějaký místo, kde ze mě nešíleli, tak pak jedině snad pionýrský tábory a to jen proto, že jsem nikdy na žádnym nebyla.
Takže moje první setkání se zázrakem nebylo nijak poetický a dneska mi ho připomíná puberta mých dcer, kdy se mi dokresluje, jaký úsilí to člověka stojí, aby si vzpomněl na něco sakra krásnýho z jejich období mateřský školky nebo tak a zatnul zuby místo pěstí. Přitom jak je to nelogický, když je to takovej zázrak, že vznikly v těle živočicha, že jo ? (Teď teda na chvíli úplně opominu geny, protože to by zasloužilo vůbec nejmíň Nobelovku).
Mám nápaditej život, kterej se vlastně skládá jen ze samejch zázraků a jsem za to neskonale vděčná, protože nuda mě děsí ! Když se dlouho nic neděje, úplně cejtím, jak slábnu. Pod levým okem mi naskočí taková divná vráska, dál bych skoro přísahala, že mi jemně cuká pravej koutek pusy a nejde mi učesat ofina. A to hned moje blízký okolí ví, že něco není v pořádku. Nosej mi čokoládu a často slyším takový ty věty jako "to zas bude dobrý, vybreč se", "odpočiň si trochu, relaxuj" nebo "potřebovala bys mezi lidi".
A já se bráním krom tý čokolády všemu, protože už prostě vím, že přijde zázrak a zase ožiju. Jako kytky na jaře, nebo tak nějak. Takže v podstatě já mám jaro několikrát za rok, zázrak, že jo ? Vidíte ? Vám to řikám !
Jenže někdy to trochu dýl trvá, no je to přirozený - nevím, kde všude mě čtete, ale u nás doma se jaro dostaví kolikrát až v červenci ! Takže pak jsme v tom momentě, kdy se na zázrak musí čekat, přátelé a to je něco pro mě ! Já se v tom vyloženě vyžívám ! Já tak ráda vyhlížím !
Jsem si z toho vypěstovala jakejsi návyk a ty bezzázrakový pauzy miluju i navzdory tý divný vrásce pod okem, o který si stejně tajně myslim, že mi celkem sluší (vypadám tak jako že zkušeně, moudře, vůbec né jak suchozemská želva, co toho už tolik pamatuje, že si to ani nepamatuje).
První zásada při čekání na zázrak zní : Hlavně zapomeňte na mýtus, že u toho čekání vypadáte jako idiot ! Pro nezasvěcené předesílám, že na zázrak se totiž musí čekat s nepřetržitým úsměvem a to mi už několikrát přineslo nemravné gestikulace kolemjdoucích a nebo silné nepochopení těch, kdo mají silné nepochopení pro všechno. Ale jen optimista VÍ, jak je to důležitý, usmívat se. Jdu po ulici a směju se na lidi, na psy, na holuby, na stánky s občerstvením... teda to jsem mimo, tam mám k úsměvu jinej motiv (miluju párek v rohlíku. S hořčicí !) A velice často zdravím každýho, kdo mě mine a lidi mě zdravěj taky a pak tři minuty stojej, koukaj se za mnou a řikaj si : "Kdo to byl ?"
Druhá zásada, co se nesmí podcenit je : Nečekejte s rukama v klíně, ale hledejte ! No ano, hledejte za každou maličkostí, za každým rohem, hledejte v sobě i kolem sebe a snažte se tuhle hru na schovku vyhrát jako první. (Už jen z toho titulu, že nechat pak před nebo za pikolou pikat Zázrak je docela prča). Vezměte za svý, že zázrak může bejt fakt všude a nemusí vypadat na první pohled, že je to on. Hrozně rád si s lidma totiž pohrává a kdo ho nečeká, tomu uteče a je po srandě, vážení ! No, nekoukejte tak !
Hele a když už jsem tady tak chytrá, jo... tak vám řeknu ještě třetí zásadu : Hoďte za hlavu všechny pochyby, že žádnej zázrak nepřijde ! To je jako by jste si dali na záda značku "zákaz vjezdu". Nevěříš ? Tak si trhni ! Oni mají někdy zázraky dost nevybíravý chování. Ale mají nakonec pravdu ! Když si jdete do práce pro vejplatu, taky neřeknete šéfovi : "Já stejně nevěřím, že mi zaplatíte..." Co udělá chytrej šéf ? No využije toho a nic vám nedá, to je jasný ! To by musel bejt zázrak, aby to neudělal ! A jsme zas u toho ! Fakt to radši nezkoušejte...
Když to přeložím do češtiny, tak takový ČEKÁNÍ na zázrak je vlastně nepřímo VÝROBA. Cukrářská. Vezmete kilo úsměvů, kilo úsilí a kilo pevný víry a hnětete a hnětete a hnětete, až to uhnětete a buď to fláknete rovnou na plech, nebo se s tím můžete i vykrajovat - fantazii se meze nekladou ! Já dřív byla pohodlná a dělala jsem placky, ale pak jsem zjistila, že když vykrajuju, je toho vlastně mnohem víc a často zbylo i na příště, takže jsem s tím vydupala a dělala si zásoby pro případ nouze... A pak že to blondýnám nemyslí ?!
No ale co tím vším chci vlastně říct. Každej den má něco do sebe. A když se náhodou přikutálí jeden, no dobře - i dva, co do sebe nic nemají a spíš fest lezou na nervy, tak ale žádný přikrmování ! Jestli jste jen trochu po mě a máte sklony k tomu, aby jste se litovali, jak vám nic nevychází a ty klacky pod nohama už by daly na slušnou roubenku a co za smůlu se vám lepí na paty... Houby ! Nic takovýho ! Den blbec ? Tak šup a hněteme, jasný ? Něco se vám nepovedlo ? No výborně ! Tím pádem se teď můžete jen zlepšovat, no není to úžasný ? No je !
To by se totiž paní Smůle líbilo, strhnout půlku národa na svoji stranu ! A tu druhou si nenápadně ovlivní pan Pech, ne ? Jasný ! A z nás budou ufňukaný Smůlata a Pechani a nikdo nebude hnětat ? Ale prosim vás ! Vždyť jsme byli vždycky národ přes žrádlo a... těsto je furt jen těsto, ať je z čeho chce :-)
Já už vás slyším - vás, co mi nevěříte a kroutíte nade mnou hlavou ! Bláznivá Altmanka nám tady bude něco vyprávět a přitom Bůh ví, kolikrát bulí v noci do polštáře ! Jako kdyby jste mě viděli, fakt ! No ale právě proto. Abych už moc nebulela. Sednu si, utřu nudli a snažím se svoji hlavu přemluvit, že v mým světě je všechno v pořádku. Schválně to nedělám někde u zrcadla, protože to by prasklo smíchy a znáte to - rozbitý zrcadlo = sedm let neštěstí ! Ale nejde o moji rozmazanou řasenku, jde o to, že mě začalo bavit sama sobě chvíli lhát a pak se divit, jak to funguje.
A strašně ráda o tom pak vyprávím kámoškám, protože když mi pak řeknou, že to bylo nakažlivý a něco krásnýho se jim taky stane, tak mi najednou vykyne to moje těsto, co jsem hňoucala jako šílenec a je ho dál na rozdávání a pak se mi ale nedivte, že je čekání na zázrak moje silný hobby ! Zrovna teď na jeden čekám. A jsem napnutá jak kšandy, protože to je fakt zkouška ohněm, lidi ! Čekám, jestli se za mě samo umeje nádobí, než tohle dopíšu a taky vysavač se tu kroutí hlady a z podlahy by se přitom dalo jíst...
A jestli se ten zázrak nestane, přísahám, že sežeru tu hovězí konzervu naší čivavy, co jsem včera koupila ve Zveráči ! Je trochu bez chuti, takže jako bych nerada, ale... přece svou víru nevzdám ? !
S láskou Vaše Altmanka, lidičky :-) P.S. Nemáte někdo sůl ? ? ? :-D
2013
Nalaďte si právě teď vysílání :
2024 ©