Madla bydlela roky v domku po svých rodičích, ve kterém se také narodila. Své bydliště si postupně opravovala a zařizovala po svém. Jenomže její štěstí netrvalo dlouho. Jednou přišla „blesková“ povodeň a její starý domek nevydržel nápor vody. Rozhodnutí statika znělo – zbourat. Dům se stal nebezpečným.
Madle nezbylo nic jiného, než se přestěhovat. Tuto situaci těžce nesla. Nikdy dřív nebydlela mimo tyto stěny. Nyní přišla o své „hnízdo“.
(z knihy Síla myšlenky IV – Emocí k nemoci)
Hnízdo, to je asi to nejlepší vyjádření pro „Domov“. Co nebo kdo jej tvoří?
Pro mnohé lidi je domovem místo, kde mají svou postel, svou televizi, lednici… Pro jiné je domov místem, kde na ně někdo čeká. Domovy jsou různé. Některé luxusní, jiné skromné. Někde žije jeden jediný člověk, jinde je v jednom domově lidí více.
Co však tvoří skutečný „Domov“? Je to místo? Jsou to věci, kterými je domov vybaven? Jsou to lidé?
Skutečným „Domovem“ je vnitřní pocit jedince. Vůbec nejde o místo ani o lidi. Jako doma se cítím třeba u některých svých kamarádů. Není tam nic mého. Nejsou tam lidé, se kterými normálně třeba bydlím. Prostě jen tam mám pocit domova. Naproti tomu se i doma můžete cítit špatně.
Miluška má už nějakou dobu problémy se žlučníkem. Důvod najdeme docela rychle. Vypráví totiž, že jí hýbe žlučí její syn, který se po rozvodu s manželkou nastěhoval k ní. Nemá tak doma svůj dřívější klid. Protože je to její syn, nedokáže mu říct, aby se odstěhoval, a má sama na sebe zlost.
Dana už nějakou dobu nechodí. Její nervový systém nepřenáší impulsy do svalů.
Vzpomíná na dobu, kdy ještě chodila. Bylo to období neradostné. Její máma ji neustále ponižovala. Dana tak denně slyšela, jak je pomalá, nemožná, nic neudělá dobře. Jak se říká, tak dlouho se chodí se džbánem pro vodu, až se ucho utrhne. Stejně to funguje u člověka. Tak dlouho se mu vykládá, jak je nemožný, až se stane.
Dana pochopila, co ji dostalo na vozík. Pomalu rozcvičila ruce, které už poslouchají a zvládají i jemnou motoriku. Teď ještě nějaké to cvičení na nohy.
(oba příběhy jsou z knihy Síla myšlenky IV – Emocí k nemoci)
Mezi „Domovem“ a bydlištěm je velký rozdíl. Říká se, že domov je tam, kde nás mají rádi. To je fakt. Co však s lidmi, kteří bydlí sami? „Domov“ je kouzlo klidu a pohody. A v tomto prostředí může být člověk sám. Ba někdy je to tak lepší.
Jako dítě jsem mívala časté záněty průdušek, které se postupně změnily v astmatické záchvaty. Byla jsem poslána do alergologické poradny. Zde mi po odběrech bylo sděleno, že mám alergii na prach, peří a ještě spoustu dalších látek.
Když o tom zpětně přemýšlím, zajímavé na tom bylo, že jsem nikdy nebyla nemocná u babičky. Přesto, že jsem tam spala v peřinách. No, asi právě toto peří nepatřilo mezi ty, na které jsem byla alergická.
(z knihy Síla myšlenky III – Nemoci z emocí)
Jako dítě jsem mnohdy toužila utéct od své rodiny a být někde sama. Nyní sama bydlím. Po mnoha létech. Zvykám si na samotu a nacházím v ní klid. Vždycky je to lepší, než žít v prostředí, kde vás někdo tluče. Nebo na vás kouká nafučená tvář někoho, kdo se vás stále snaží ponižovat.
Domov si vytváříme sami. Svými myšlenkami. Případně vztahy s lidmi, se kterými bydlíme. Úmyslně jsem použila slovo vztahy. Ty jsou pro domov velmi důležité. Nefungují-li, rozbíjí kouzlo „Domova“.
Paní Dana má časté dýchací potíže,proto také přišla. Lékaři varují před astmatem.
Když přišla, byla značně nervózní. Takových lidí je poměrně hodně. Samozřejmě i s paní Danou jsme si povídaly. Přiznává neustálé napětí a strach. Bojí se, že v práci neplní dostatečně dobře úkoly. Také doma nedělá věci dobře. Měla by více uklízet, dělat každý den teplé večeře, ale nestíhá to. Je stále pomalejší a unavenější, čím dál míň toho zvládne udělat.
Jako kdyby stál svět na tom, zda bude k večeři guláš nebo chleba s rajčetem. Jestli prach utřu jednou nebo dvakrát za týden, nebo budu lítat s hadrem několikrát denně.
Vysvětlím jí, že o tom život není. Z hovoru vyjde najevo, že trpí ztrátou sebeúcty. Nejprve to byla matka, která na ní pořád něco viděla,nyní její úlohu přebral šikanující manžel. Sám nedělá nic, jen přikazuje. Dana už se prakticky bojí chodit domů. Jde tam s myšlenkou „co zas bude“.
(z knihy Síla myšlenky IV – emocí k nemoci)
„Domov“ je kouzelné slovo. Především pro ty, kteří ho postrádají. Malují si představy o svém „Domově“. Obvykle netuší, že vůbec nejde o prostor, ale o náš pocit. Brzy budou vánoce. Nemůžete zařídit, aby všichni měli šťastný „Domov“. Zkuste proto alespoň ten váš prožívat naplno. Vytvořte kouzlo „Domova“, které už nikdy neopustí vaše zdi. Je to jen a jen na vás. Mějte své „hnízdo“, ve kterém se budou cítit dobře jak vaši blízcí, tak vaší přátelé. Vězte, že kvalitní „Domov“ je také základem pro zdraví. Dejte proto všem tento dárek. Vyplatí se to.
Antonie Krzemieňová 2013
www.fenixradio.net
2024 ©