Jsou věci, co vám prostě hnou srdcem, ať chcete, nebo nechcete... Nejdřív to třeba vůbec nevypadá, ale pak člověk žasne a kroutí hlavou a řiká si : "No jo, zázraky se pořád dějou !" Já jeden takovej zázrak potkala. A co bych to byla za Altmanku, kdybych si ho nechala pro sebe - vždyť mě už znáte - čas od času vám sem nějakou tu recenzi na různá zařízení svěřím...
Jsem taková ta normální matka, co má naprosto nenormální děti. Ale já za to nemůžu, čestný pionýrský ! A ta abnormalita se projevovala různě. Třeba naprostou absencí jakýhokoliv sebevědomí a přitom proč ? Taky se čím dál míň začal objevovat Pan Optimismus a přitom kvůli čemu ? Zato Vzdor a Stagnace, ty u nás byli na kafi denně ! A přitom jakým právem, že jo ?
Čtvrtá - pátá třída byla rozhodující. Špatný známky, napomínání, romantický vzkazy v žákajdě od učitelů... tak dost ! Jak jako že Lucy nespolupracuje, mlčí, brečí, neplní povinnosti a leze učitelskýmu sboru na nervy ? Doma všechno umí, úkoly má hotový, huba se jí nezastaví - TOHLE dítě, že mlčí ? Na chvilku mě sevřela závist, to by bylo doma krásný ticho ! Jenže není o co stát.
Kamarádky nic moc - nebo spíš nic, než moc. Posměch, odtažitost, odsuzování - no to musíte pochopit, protože boty spíš Guma, než Puma, dovolená NUDApláž bez tý pláže, matka jezdí autobusem, kterej není její, no fuj a to přitom každej má dneska vlastní vůz ! Zavrženíhodná osoba, ta Lucy. Co na tom, že je vtipná, vnímavá, obětavá a má to v hlavě na svůj věk srovnaný ? To není nic značkovýho, to není vidět !
Takže výsledek prvního stupně základky = hromádka neštěstí s baťohem komplexů na zádech. Jak s tím naložit ? No jak, že jo ? Jednoduše ! Zkusit, jestli je to v dítěti, nebo školou, co jinýho ? A slyšela jsem o jedný takový malý, šikovný, schovaný, kde prej jsou děti ještě tím, čím bejvaly... Jestli tam teda toho mýho problémáčka budou chtít, protože pokud je to pohádková perníková chaloupka, těžko si tam nasaděj červotoče, to dá rozum !
Kdo se na nic neptá, nic se nedozví. Tak jsem si udělala výlet. Janov je od nás půl hodinky busem. Třeba jim tam nebude vadit, že ten bus není můj a že má Lucy tašku "AsiKaz" a né Adidas, páč na bezkazovou byla podezřele levná... No a představte si, ikdyž jsem paní ředitelce Tomešové a její zástupkyni Hance Tichákové upřímně vylíčila naši potíž, která mě přivádí : ani jedna z nich nesvraštila čelo, vůbec nepolykaly nasucho, dokonce ani nekřičely a co víc ! Dodnes slyším tu nejpřekvapivější větu, jaký kdy školní ředitelna byla němým svědkem : "Rádi vezmeme Lucy do naší školy. Je to pro nás i výzva, protože jsme přesvědčení, že v každém dítěti dřímá něco, co stojí za to objevit !"
A nakonec jsem to byla já, kdo objevoval... No úplně nový dítě jsem objevila ! Vono se mi to začalo do školy těšit ! Vono mi to začalo nosit pěkný známky ! Vono to nemělo žádnou poznámku ! Vono mi to začalo vymetat soutěže a dělat třídní mluvčí a angažovat se ve všmožnejch aktivitách a vono mi to začalo dokonce uvažovat o kariéře pedagoga ! No to by jste nevěřili, kdyby jste znali tu moji Hromádku Neštěstí !
Ale jako pozor ! To jsem ten příběh hooodně zkrátila. Předcházela tomu spousta útrap, než Lucy pochopila, že je něco jinak. Neměli mi to tam s ní lehký, to ani za mák. Stagnovala, mlčela, zkoušela se zuby nehty držet v tý svý ulitě a že to byla pekelně tvrdá ulita, lidi ! Nůžkama na plech aby ji z ní páčili, natolik byla zkušenost z předchozí základky zakořeněná... Jenže na Janově to prostě nevzdali. Den za dnem hledali způsob, jak ji milimetr po milimetru vytahovat na světlo. Mravenčí práce to byla ! A málokdy oceněná Bůhvíjakým nadšením Slečny Zapeklité.
Nejen vedení školy, to VŠICHNI se tam starali o to, aby zapomněla a všímala si víc toho, že je pro někoho důležitá. Nikdy jsem neměla odvahu se zeptat, kolik pilulek na deprese dohromady spolykali, kolik stád ovcí před spaním napočítali a kolik hodin strávili u psychoterapeuta, aby se den za dnem každý ráno zas a zas dokázali usmívat a s trpělivostí Stvořitele chrlit svou energii vstříc mýmu nebetyčně složitýmu potomkovi a dalších - ať už míň a nebo víc komplikovaných - dětí.
Nedivte se pak, že do dnes každýmu na potkání radím, že pokud chtějí pro svý dítko klidný zázemí a dokonalou péči, tak musí prostě na Janov ! Malá školička v horách stranou od města, ale tak velkou duši má ! ! ! A nikdo, nikdo z těch, kdo dal na moji radu, v nejmenším nelitoval ! Pyšně potkávám maminky, co byly vyděšený jako já a ptám se : „Tak jak ?“ a už vím, co přijde. Chvála, spokojenost, souhlas. Ale hele, hlavně VÝSLEDKY !
Tím, že mají míň dětí, je na ně víc času a tak se výuka dá vtloukat do hlaviček snáz. A za další - ředitelka je taková velká MÁMA ! Ruku v ruce se zástupkyní... Mají naprostej přehled, co se kde šustne a jakmile něco, tak šup ! A už je bu bu bu, aby se náznak lumpárny zahubil hned v zárodku. A i kdyby se stalo, že nějaká minipotvora problém proklouzne, tak na Janově panuje tolik důvěry, že děti nemají strach přijít s tím samy. To je přece úžasný ! Ohromný ! Pětadevadesátiprocentní šance na to, že pošlete svý ratolesti do školy bez obav - jak jejich, tak vašich ! K nezaplacení !
A z mojí příšerky s.r.o. mi tam vyklubali motýla :-) Já jí říkám „Ty můj motýle polární, taková jsi byla můra...“ a vona se mi hele nehroutí ! ! ! Mávne rukou, řekne mi : „Ty taky nejsi zrovna Miss Thailand...“ a klidně si odjede na intr, chodí si tam na střední (a to na první základce byla zralá na pomocnou !) a vede si tam kroužek relaxací, kde si stoupne před bandu středoškolaček a učí je BEJT ŠŤASTNÁ ! A když neučí relaxovat, jede si klidně moderovat do rádia a vůbec ji netankuje, že původně radikálně odmítala číst před třídou nahlas ! Jo, přesně tak, ona ! Ta moje Hromádka Neštěstí ! Znáte ji, občas vám sem taky píše články...
No, takže jsem pak na Janov poslala i svoji mladší Hromádku. No byla bych blázen, kdybych riskovala její zničení, když vím o místě, kde mi ji připravěj na život nejlíp ! Kery je jiná. Přesto se na přesun těšila a je v tý malý milý školičce spokojená. Teda až na to, že se tam učej, píšou písemky, nesměj se cpát o hodině a klouzat na chodbě... no to je děsný, to je tak příšernej život todleto ! Minule třeba dostala poznámku za to, že se s Nikolou tahaly za nohu po zvonění, přišla učitelka, jo a normálně jí vadilo, že neseděj na místě a lámou si končetiny v rámci českýho jazyka ! To je hrozná úča, že jo ? Kery za nic přece nemohla, každej se tam za něco tahá a vona jediná zas nemůže ! Děsný příkoří, fakt ! Neměla bych si stěžovat ?
Tak já už budu muset jít. Jsem ráda, že jsem vám to všechno mohla říct, protože mi to dlouho leželo na srdci. Doba je surová. A je dobrý vědět o všech přístavech naděje, protože jsou docela bravurně poschovávaný. No to proto, že si je úplně každej prostě nezaslouží... Jestli váháte, komu svěřit vzdělání vašich dětí, tak hele jo ? http://www.zsjanovjbc.com/ To jsem celá já, co nevim, to nevykecám !
Fenix Radio 2014
S láskou Vaše Altmanka, lidičky :-)
2014
2024 ©